...tam jsem já uprostřed nich a hledám karimatku. Jmenuju se Marie, je mi 17 let a jsem česká křesťanka. Karimatek je kolem dokola spoustu a já jsem ztracena. Naštěstí se na mě usměje známá tvář a ukáže mi směr, kterým se mám vydat hledat svou ztracenou skupinu a karimatku. Po pár chvílích ji nalézám a šťastně se ukládám ke spánku.
Ačkoli je SDM dávno za námi, stále ve mě přetrvává pocit neskutečné blaženosti. Pocit, který mi dává jistotu, že to snažení a plahočení tady na Zemi k něčemu možná je. A že smrtí život nekončí.
Zároveň mě pobyt na polském území utvrdil v tom, že i jiní lidi si myslí něco podobného jako já. Nikdo z nich mi nebyl podobný. Nikdo kromě mě nebyl sedmnáctiletá Marie z Česka v mém těle a s mými vědomostmi. Ale něco nás spojovalo - Bůh. A všichni do jendoho jsme byli Boha-Ducha plní. A to byla pecka! ! !
Na světě jsou nás milióny, kteří věří v Ježíšovo zmrtvýchvstání. Ještě více je těch, kteří věří v Boha. Ale stále je na světě mnoho nevědoucích.
Mohl by po nás někdo chtít, abychom každý z nás pomáhali hledat karimatky Nevědoucím?
Komentáře
Super!
"A všichni do jendoho jsme byli Boha-Ducha plní. A to byla pecka! ! !"
To se pak ptám, co to vlastně (podle autorky) je, být "plný Ducha", a jak se to pozná. Tuším za tou výpovědí nějaký nevyslovený předpoklad, snad něco jako "každý křesťan účastnící se shromáždění je plný Ducha svatého".
Částečně ano. Každopádně jsem tím myslela to, že bylo z každého (resp. každého, koho jsem potkala) cítit, že je nějaký jiný, naladěný na vlnu Ducha. A kdo je naladěný na to Jej příjmout, ten musí být alespoň částečně plný Ducha :).
Hezký příběh :-)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.