Sedím v autobuse, je 18:25. Snažím se nevnímat co se děje kolem a studovat biologii. Do autobusu nastoupí dva opilí týpci. Nejsou ale nijak arogantní ani nepříjemní a tak si jich nevšímám. Po chvilce si mou pozornost přece jen získají.

<: "Ne-ne-nevíš k-kolik je ho-hodin?"
>: "Osumná-osumnást... (není schopen přečíst pozici velké ručičky a tak koktá...)
<: "Ale n-ne, to já ne-ne-nechci!"
>: "A ko-kolik bys chtěl, aby bylo?"

V této chvíli jsem měla sto chutí se rozesmát, ale "konverzace" pokračuje dál.

< "No, t-třeba t-t-třeba..."
>: "Jo, ty bys to chtěl jakože šest něco?"
<: "No."
>: "Tak to je šest, šest dvacet."
<: "T-tak t-to je pěkný č-čas."

Děkuji všem, kteří jsou veselí a zpestřují ubohým, sedřeným studentům život.