Margaret pozorovala své tři děti. Hrály si na pečlivě udržovaném trávníku před domem. V postýlce žvatlala malá Chare. Ioannis pracoval ve své laboratoři. Margaret si povzdychla, Ioannise nevídala často. To ji mrzelo. Z přemýšlení ji vytrhl křik dětí. „Maminko, maminko, venku létají ptáci. Ale jsou divní. Svá vejce shazují na zem.“ Margaret proběhlo hlavou milion myšlenek. „Rychle děti, za tátou, do sklepa!“ popadla malou Chare, která se polekaně rozplakala, a běžela za dětmi.