...tam jsem já uprostřed nich a hledám karimatku. Jmenuju se Marie, je mi 17 let a jsem česká křesťanka. Karimatek je kolem dokola spoustu a já jsem ztracena. Naštěstí se na mě usměje známá tvář a ukáže mi směr,  kterým se mám vydat hledat svou ztracenou skupinu a karimatku. Po pár chvílích ji nalézám a šťastně se ukládám ke spánku. 

Ačkoli je SDM dávno za námi, stále ve mě přetrvává pocit neskutečné blaženosti. Pocit, který mi dává jistotu,  že to snažení a plahočení tady na Zemi k něčemu možná je. A že smrtí život nekončí.

Zároveň mě pobyt na polském území utvrdil v tom, že i jiní lidi si myslí něco podobného jako já. Nikdo z nich mi nebyl podobný. Nikdo kromě mě nebyl sedmnáctiletá Marie z Česka v mém těle a s mými vědomostmi. Ale něco nás spojovalo - Bůh. A všichni do jendoho jsme byli Boha-Ducha plní. A to byla pecka! ! !

Na světě jsou nás milióny,  kteří věří v Ježíšovo zmrtvýchvstání. Ještě více je těch,  kteří věří v Boha. Ale stále je na světě mnoho nevědoucích. 

Mohl by po nás někdo chtít, abychom každý z nás pomáhali hledat karimatky Nevědoucím?