Charlotte si hrála se svým přívěskem. Bylo to srdíčko, ve kterém bylo vyryto jméno Chare. Častokrát se ptala svého strýce Jima, odkud je. Ale strýček vždy odpověděl vyhýbavě. Charlotte nevěděla, co za tím stojí, ale nechtěla tím Jima trápit. Seskočila z okna a šla za ním do kuchyně. „Jimmy, prosím. Řekni mi, odkud je ten přívěsek.“ Charlotte upřela na Jima své čokoládově hnědé oči. Jen málokdy tomu pohledu odolal. Jim se zhluboka nadechl, pohladil Charlottu po dlouhých hnědých vlasech a smutně se usmál. „Pojď, povím ti příběh.“ Pokynul jí, aby ho následovala do obývacího pokoje, který nebyl nijak skromný.
„Zítra,“ začal Jim. „Zítra ti bude dvacet let. Chtěl jsem se tomu vyhnout, ale ty musíš znát pravdu. Ale ještě předtím tě musím požádat, aby ses na mě nezlobila. Chtěl jsem pro tebe vždy jen to nejlepší.“ Charlotte se zarazila. Jim to zpozoroval a smutně se na Charlotte podíval. Charlotte z toho nebyla o moc moudřejší, ale přikývla. A strýček Jim začal.