"Aaaaa! Nemám ráda Valentýna. Je to komerční svátek."

"Nechápu, proč slaví zamilovaní to, že zemřel kněz, který pomáhal lidem."

"Maru, co mám dát Adamovi? Jako Valentýn není špatný svátek, já bych ho klidně slavila, ale přijde mi, že už se z toho stala nutnost. Je to takový povinný svátek všech zamilovaných."

Tyto a spoustu dalších vět jsem slýchala od prvního února denodenně ze všech stran. Moje kamarádky přišly na to, že Valentýne je dost depresivní svátek. Ti, co nemají partnera naříkají nad svou "depresivní samotou" a ti, co jsou in-love si postěžují na nedostatek nápadů či financí nutných k realizaci valentýnského dárku. Což je přivádí rovněž do deprese.

Na druhou stranu existuje mnoho lidí považující Valentýn za krásný svátek. Je to možnost k vyznání lásky, žádosti o ruku či ke strávení výjimečného dne se svojí drahou polovičkou.

14.2. jsem se s těmito názory v živé paměti vydala do školy. V ruce jsem nesla dárak a v batohu mě pálily dvě valentýnky pro kamarádky. Když k nám do třídy přišli "amorci" rozdat "valentýnsou poštu", začala jsem rozbalovat všechny tři přáníčka v přesvědčení, že si na mě vzpoměli mé kamarádky stejně jako já na ně.

"Díky Teri," povídám směrem na mojí spolusedící po rozbalení prvního dopisku. "Dostala jsi taky jedno od Marušky?" zepatala se mě po chvíli a já souhlasila po srovnání písma druhého dopisu s Terčiným.

Po rozbalení třetí valentýnky jsem na chvíli znejistěla. Pak jsem se ale uklidnila, když jsem "poznala" sestřino písmo. Doma jsem jí poděkovala za valentýnku a omluvila se, že jsem jí žádnou neposlala. Sestra na mě chvíli nevěřícně koukala a pak se zeptala: "Jakou valentýnku? Já jsem nic neposílala." Po pár minutách rozhovoru mi došlo, že si srandu nedělá a opravdu není autorem dopisu. Ale když to není sestra, tak kdo?

Zahájila jsem tedy pátrání. Napsala jsem všem kamarádkám ze školy o záhadné valentýnce s prosbou o odhalení autora. Nicméně to bylo marné. Nikdo nic neposlal.

Stále žiju v nevědomosti, kdo je mým "tajným ctitelem", jak se sám podepsal. Jestli to je dokonalý žert, nebo to někdo myslel vážně. Jedno je ale jisté. Někdo na naší škole na mě myslel před valentýnem a chtěl to dát najevo. Ačkoli nevím kdo, trochu mi to zvedlo sebevědomí. Díky, tajný ctiteli!

"Při každém pohledu na Tebe se mi zrychlí tep." - Tajný ctitel