Hluboko v jedné zapomenuté části New Yorku se potloukal mladík, Ryan. Nebyl ani hezký, ani bohatý a neměl ani dobrou duši. Neměl vlastně vůbec nic. A taky nic neuměl. V podstatě se celý život, kam až jeho paměť sahala, potloukal po New Yorku a hledal co by snědl. Otrhance nikdo nechtěl zaměstnat a tak často neměl co jíst. Dnes, 30. března 2030, tomu nebylo jinak. Ale nestrachoval se. Takových dní bylo mnoho a ještě jich mnoho přijde. Ryan si vykračoval po ulici, ruce vraženy hluboko do kapes. V tom ho upoutala dívka přecházející ulici. Nebyla nijak nápadná a právě to Ryana zarazilo. V NY city se každý snažil vyniknout. Tak jak se jí povedlo zachovat si nenápadnost? Hnědé vlasy jí lehce splývaly po ramenou a tenká čára nijak nevýrazných úst se klikatila pod nenápadným nosem. Obličej doplňovaly naprosto nenápadné oči nezvýrazněné obočím. Snad jen jediná věc, která ozvláštnila vzhled ženy, byl přívěsek. Malá zaoblená planetka s hvězdičkou pohupující se na krku dívky přitahovala Ryanovu pozornost skoro nadpřirozeně. Proč se nechal vyvést z míry takovou nepatrnou maličkostí? Změnil trasu své cesty, která beztak žádný cíl neměla a následoval dívku spleticí uliček NY. Dívka se zastavila až o tři bloky dál u malých prohnilých dvířek. Sklonila hlavu a vešla do tmy. Ryan chvíli váhal, ale když kolem zůstal stejný hluk jako vždy, vklouzl dovnitř.